Intimnosti s Lenkou & Vladimírem (159)

Pohlavní styky při menstruacích se nikdy nestanou každodenní součástí sexuální životosprávy. Proč? To je jednoduché, menstruace se dostavují jednou za měsíc, nikoliv každodenně. Další strukturované pojednání o červeném světle mezi ženskými stehny.

Zkusit omládnout

Hledejme v odborné literatuře odpověď na otázku. Souložit či nesouložit při menstruacích? Překvapí nás, že téměř žádná sexuálně informační kniha hledanou odpověď neposkytuje neboli o pohlavních stycích při menstruacích nepojednává.

Lepší sex, Manželství a sexualita, Základní kniha manželského sexu, Sexuální výchova, Na co se ženy bojí zeptat, Sexuální chování obyvatel ČR..., to jsou namátkou některé knihy vydané v posledních letech.

Žádná z prolistovaných knih neobsahuje kapitolu, jež by vyjadřovala poznatky odborných lékařů, gynekologů, urologů, sexuologů, matrimoniologů (lékařů manželství) a dalších vědátorů, zaměřené k tématu pohlavních styků při menstruacích. Proč?

Historické tabu menstruační nečistoty a škodlivosti, byť v jiném balení, tiše postupuje chodbami přítomnosti a černou dekou přikrývá svět moderního vědění. Proto se např. reklamy na vložky iracionálně realizují s modrou tekutinou místo červené. Proto ženy nemenstruují ani nemají měsíčky, nýbrž mají své dny, příp. to dostávají.

Iracionalita tabuizace barvy menstruační krve vynikne ve chvíli, kdy si představíme reklamu na jogurt s modrými jahodami anebo akční film, v němž po výstřelu do lidského břicha vystříkne modrá krev.

Je nemyslitelné, aby lidské páry nepočítaly v intimních soužitích s menstruacemi žen. Většina odborníků se však tématu souložení při menstruacích vyhýbá. Přitom z praxe víme, že v některých manželstvích dochází k sexuálním stykům během menstruací pravidelně. Někdy dokonce přes nesouhlas žen.

Gynekologie a sexuologie podávají vědění, že v době menstruací jsou vnitřní rodidla žen snadněji zranitelná infekcemi zavlečenými z vnějšku. Samočisticí schopnost pochvy je snížena, děložní sliznice potrhaná a děložní hrdlo není uzavřeno hlenovou zátkou.

Moderní lékaři považují ze zmíněných důvodů pohlavní styky v době menstruací za nepřípustné.

Vykonavatele moderní medicíny chápeme, ale jejich obavy a negativní hodnocení pohlavních styků při menstruacích nesdílíme.

Hledisko ohrožení ženského zdraví je pro moderní medicínu jistě prvořadé. Do ordinací přichází mnoho nemocných žen. Nicméně odvracení pozornosti od menstruací je mentálním reziduem (duševním zbytkem) patriarchálního menstruačního tabu.

Staří Řekové a Římané se velmi mýlili, když považovali menstruační krev za jedovatou a mužskému životu nebezpečnou. A nelze souhlasit ani s tvrzeními současných mužů, podle nichž jsou ženy menstruacemi zdravotně zvýhodněny, jelikož při menstruacích pravidelně vypouštějí ze svých těl jedovaté látky, a tím se očišťují.

Odkud se vzal tento vypasený jezuitský blábolismus, který je trvanlivější než uzená slanina a odolnější než špína za nehty?

Menstruace není odpadním kanálem z chemické továrny. Krev přicházející do dělohy je určena k výživě oplodněného vajíčka. Ženské tělo zajisté nevyšle k výživě lidského plodu do dělohy nějaký nebezpečný odpad, jehož se rádo zbaví.

Krev je nevyhnutelná pro růst, činnost a obnovování všech tělesných tkání. Tkáně mohou uskutečňovat své funkce jenom za předpokladu přísunu výživných látek obsažených v krvi.

Každá menstruace tedy znamená jistou, nikoliv smrtelnou, ztrátu ženské životní síly.

Kvalita menstruační krve je proměnlivá a u každé ženy jiná. Krev může být světlá, tmavá, řídká, hustá, kombinovaná s krevními sraženinami, vazká až slizovitá. Může mít rozdílnou barvu v začátku a na konci menstruace.

Kvalita a konzistence menstruační krve je vyjádřením stavu vnitřních orgánů, zejména stavu ledvin, srdce, jater a sleziny. Je ovlivňována stravou, duševním a fyzickým rozpoložením a mění se též podle ročních období.

Jsou-li vnitřní ženské orgány oslabené, vzájemně disharmonické, plní-li špatně své funkce, pak nedochází k řádnému nahrazování ztracené krve.

Žena, jež se stylem života zmíněného stavu dopracuje, je snadno unavitelná a trpí chudokrevností. Menstruace je pro ni utrpením, znamená fyzickou bolest, rozkolísání psychické stability, ale především další vyčerpávání ženského organismu a jeho vnitřních orgánů.

Tradiční čínská medicína podává neznámou informaci. Týká se zajímavé souvislosti, že menstruační poruchy a potíže jsou zhoršovány prožitky strachu.

Strach a obavy z čehokoliv zhoršují průběhy menstruací a přispívají ke vzniku menstruačních poruch. Již existující poruchy pak dále prohlubují.

Dnešní patriarchální svět je nebezpečími, tlaky a nejistotami, a z nich povstávajícími ženskými strachy, prosycen. Skutečnost, proč tolik žen trpí při menstruacích potížemi, můžeme nahlédnout z nového zorného úhlu.

Strach vyčerpává jing (ťing) ledvin, základní esenci, z níž povstává veškerá lidská energie potřebná k životu, komunikaci, práci, sexu, léčení ap. Všechny obavy, zvláště obavy trvající dlouhodobě, oslabují ťing ledvin.

Ale příčinnost platí také obráceně. Ledviny slabé a vyčerpané snadněji podléhají strachům a obavám, jimiž jsou stále více vyčerpávány. Bázliví lidé jsou lidé s oslabenými ledvinami.

Čerstvá krev, jež právě protekla vnějšími rodidly a ulpěla na menstruační vložce, bývá většinou bez zápachu. Její chuť je fádní, železitá, stejná jako chuť jiné krve, např. z nosu.

Ženy mohou poznatek ověřit jednoduchým pokusem. Ráno po probuzení půjdou na záchod, kde zachytí vytékající krev do čistého kelímku od jogurtu. Mohou bez obav přivonět. Přesvědčí se o vůni menstruační krve, a jistě dají přivonět svým milostným protějškům.

Ochutnání nemusí být pro každého přijatelné. Nicméně přivonět k čisté menstruační krvi, zvláště na začátku měsíčků, by měl dokázat každý dospělý člověk. Skutečné informační poselství však přináší teprve zaschlá menstruační krev.

Čichová vnímavost zaměřená na ženskou menstruaci patří k původní biologické výbavě každého muže. Proč tedy nezkusit alespoň nakrátko omládnout o nějakých dvanáct tisíc let? A proč nezkusit být na chvíli zvířetem, když je zjevné, že právě zvířeckost je lepší stránkou člověka?

Potvrzujeme případy, kdy muži čichající k menstruačním vložkám manželek reagovali mocnými ztopořeními penisů.

Pouze u vážně nemocných žen může i čerstvá menstruační krev nepříjemně zapáchat.

Tvrdí-li někteří muži, že čichem poznají menstruující ženy, pak existují dvě vysvětlení. Muži buďto mají dokonalá a vysoce vnímavá čichová ústrojí, anebo menstruující ženy jsou nemocné, příp. zanedbávají hygienu. Nevčas vyměňují vložky a přijímají špatnou potravu.

Většina žen nosí jednu vložku asi dvě hodiny, potom ji vymění. Záleží, jak silně ženy tečou. Není to stejné, ale obvykle ženy tečou víc v prvních dnech měsíčků.

Jak už jsme napsali, rozhoduje stav vnitřních orgánů. Charakteristika menstruační krve je rovněž důležitým diagnostickým znakem v tradiční čínské nebo tibetské medicíně.

Rozklad krve je podporován tělesným teplem. Krev se rozkládá a nabývá pachového zabarvení, voní jako ryby či mírně odleželé maso, může mít vůni lehce kyselou nebo další vůně.

Existují informace o menstruacích, jež se menstruačním tabu zjevně vymykají. Přinášejí útržky poznání, jejichž složením vzniká jasnější obraz původního biologického a sociálního smyslu menstruací.

Ital Alfonso Vinci podává v knize Samatarí lidé-opice následující informaci, citujeme:

Jedovatý rejnok s bodcem na ocase číhá při dně splývaje s barvou písku. Neopatrník, který na něj šlápne, dostane žihadlo do chodidla a zažije jednu z největších bolestí svého života.

Za zmínku stojí léčba, kterou proti tomuto bodnutí Venezuelané užívají. Dávají na ránu obklady namočené ve vodě, v které si umyla nejintimnější části těla menstruující žena.

Výsledek nebyl vědecky přezkoumán a doufejme, že nikdy nebude, aby svět nepřišel o léky tak levné, exotické a účinné. Konec citace.

Významná ženská taoistka Maitreyi D. Pionteková v knize Tao a síla ženské sexuality odvážně píše o léčbě kožních onemocnění pomocí menstruační krve. Citujeme:

Menstruační krev i moč mají vyživující a uzdravující účinky na pokožku. Ženy trpící kožními problémy si mohou na pokožku každé ráno nanášet první ranní moč s krví nebo bez ní. Vždycky mě překvapí, v kolika případech to pomůže.

Další užitečnou věcí je nanášení krve na energetické lokality či body, aby se tyto během menstruací posílily. Krev je možné sbírat tak, že se do pochvy zasune malá houbička z přírodního materiálu.

Krev rovněž velmi prospívá rostlinám. Od chvíle, kdy mé semináře začala navštěvovat přítelkyně pracující na jednotce intenzivní péče, více si uvědomuje sílu krve.

Přítelkyně už nedokáže po chirurgických zákrocích jen tak zbůhdarma vylívat do kanálu kbelíky krve považované za odpad. V posledních letech vylévá nasbíranou krev na zahradu poblíž nemocničního pokoje. Všechny rostliny a květiny jsou od té doby zářivější a zdravější. Konec citace.

Pro urinofilní osoby (projevující láskyplný zájem o moč a močení) dodáváme, že zajímavou knihu o lidské moči, o její historii, užívání při osobní hygieně a léčbě nemocí, napsala Carmen Thomasová. Kniha se jmenuje Moč, ta zvláštní šťáva a vydalo ji nakladatelství Jota v roce 1995.

Čerstvá menstruační krev rozmíchaná v ranní moči a nanesená na pleť není po zaschnutí běžně rozeznatelná zrakem ani čichem. A pokud ji čichem zachytíme, překvapí nás, že voní jinak, než bychom očekávali.

A ještě jedna zkušenost. Můj dědeček oplachoval čerstvé maso ve studené vodě. Vodou z masa, v níž byla rozpuštěná krev, zaléval scindapsus, popínavou pokojovou rostlinu nad svou postelí. V žádném interiéru jsem neviděla tak bujný, silný a mohutný scindapsus, jaký rostl dědečkovi nad postelí.

Také rostlina, o niž se staráme, mění náš osud.

Lenka Volmová

Býti koníčkem

V Indii platilo, že když se léčivých bylin dotkla nemocná nebo menstruující žena, byliny ztrácely léčivou sílu. Věřilo se také, že soulož během menstruace má za následek potrat nebo narození mrtvého dítěte.

Dodržovala se přísná odloučení menstruujících žen od mužů. Mužům se zakazovalo, aby hledali byť jen pousmání žen, které menstruují.

V silně rasistické hinduistické Indii se mj. věřilo, že lesbická láska přivede na svět děti bez kostí.

Ve staré Persii byla menstruující žena izolována po dobu čtyř a šestinedělka po dobu čtyřiceti dnů. Ženy se po čas izolace musely na patnáct kroků vyhýbat vodě a ohni.

Prostá úvaha vede k závěru, že jestliže se menstruující ženy nesměly dotýkat vody ani ohně, nemohly ve dnech měsíčků vařit ani prát. Jídlo za ně nejspíš připravily jiné ženy. V přísně patriarchální společnosti si sotva dokážeme představit, že by v době ženských měsíčků povinnost vaření převzali muži.

Tož se podívejme, menstruující ženy...! Mužskou společností odmítané a společensky izolované. Ale mohly si alespoň několik dní odpočinout od domácích prací a soustředit se na prožitky změn ve vlastních tělech.

V Číně se ústní tradicí předávalo poučení o nemoci čuang-chung-ping. Touto nemocí, smíšením krevních tekutin, prý onemocní muži, souloží-li se ženami na začátku jejich menstruací.

Když k takové souloži dojde nevědomky, onemocní muž tři měsíce nato celkovou zchváceností a vykašlává krvavé sputum (hlen). Za příčinu této nemoci se považuje smíšení mužské a ženské krve.

Informaci podává Kurt Pollak v knize Medicína dávných civilizací. Vydalo nakladatelství Orbis v r. 1976.

Domníváme se, že popisovaná souvislost je z oblasti lidových podání, jež nemusejí odpovídat skutečným poznatkům tradiční čínské medicíny.

Nevíme, jak s informací naložit, neboť ona nezapadá do taoistického systému. Ale je jisté, že také Čínou otřásly vlny patriarchátů. Proto tabu ženské menstruace musí mít také v Číně svou historii.

Projevem menstruačního tabu pak může být varování před pohlavním stykem s menstruující ženou, účinně zaštítěné hrozbou vážné nemoci.

Židovky nesměly sedět v době menstruací u jedněch stolů s muži. Nesměly chodit do synagog, dotýkat se věcí, které se snadno kazily, a pít ze sklenic, jež používali muži.

Pohlavní styky v době menstruací byly těžkými zločiny trestanými smrtí obou zúčastněných stran, žen i mužů.

Řek Héraiskos, novoplatonik, tvrdil, že dostane bolení hlavy vždy, když jen uslyší mluvit menstruující ženu.

To vše jsou smutná svědectví o strachu mužů z ženského menstruačního krvácení.

Z našich osobních zkušeností vyplývá, že při menstruacích pohlavní styky ženy ani muže zdravotně neohrožují. Týchž zkušeností nabyli nám blízcí lidé praktikující polarizovanou komunikační erotiku.

Platí ale předpoklad, že žena i muž jsou alespoň přiměřeně zdraví a mají mikrobiologicky sjednocená těla. Toho nelze dosáhnout za jednu noc ani za týden.

Muž a žena, jejichž milostný vztah trvá krátce nebo kteří spolu nežijí v denním tělesném kontaktu, by se při menstruacích pohlavně stýkat neměli.

Jejich těla nejsou na sebe zvyklá, neumějí spolu energeticky komunikovat, nevytvářejí společnou stabilitu, takže mohou jedno druhému ublížit, zejména přítomností mikroorganismů.

Trvalé a mikrobiologicky sjednocené dvojice se mohou pustit do experimentů. Ale jen tehdy, když ženy a muži dobrovolně souhlasí.

Za dobrovolný souhlas nelze považovat situaci, kdy odmítnutí ženy muž trestá pohrdáním, mlčením, haněním jídla, odtažitými gesty v posteli či jinými psychickými násilnostmi, jimiž souhlas ženy po určité době vynutí.

Vynucování souhlasu psychickým násilím je typické pro dominantní osoby, jež často a rády vyhlašují, že v párových vztazích nikdo nemá držet rozhodovací privilegium (výsadu), neboť v normálních vztazích se oba vždycky dohodnou.

Jak dohoda probíhá, vidíme o dva odstavce výše. Oboustranně hodnotná je v páru pouze shoda, nikoliv dohoda. Dohoda znamená, že jeden subjekt ustoupí a druhý se prosadí.

Radíme, aby rozhodovací privilegium v párových vztazích držela vždycky žena. Měla by je držet tiše a neokázale a muž by měl být na její intuici, cit a porozumění hrdý.

Vůbec to neznamená, že žena musí být v páru dominantní osobou bezohledně potlačující projevy ostatních a strhávající pozornost vždy na svoji stranu.

Není-li takový způsob rozhodování možný, pak radíme všeobecně známé Plzákovo házení korunou. Velkým neštěstím párového rozhodování je rozhodovací privilegium výhradně v držení muže.

Intimní styky při menstruacích vyžadují od mužů větší ohleduplnost k ženám než v jiné dny. Aktivita by měla vycházet od žen. Ženy by také měly volit rytmus pohybů a hloubku pronikání penisů do vagín.

Muži by měli ochotně zaujímat figury, jež intimní aktivitu žen umožňují, nejlépe vleže na zádech. "Budeš mým koníčkem, ano?" řekne zkušená žena. "Já budu hopsat, a ty budeš řehtat...! Chceš oves?"

Za všech okolností je důležité jíst environmentální stravu, jež sjednocuje člověka s vnějším životním prostředím a posiluje jeho vnitřní orgány. A vždy je vynikající cvičit jógu nebo čchi-kung.

Pro pokrevní či měsíční pohlavní styky (konané za menstruací) je nezbytné čisté prostředí. Vhodná je vysoká podestýlka, přinejmenším ze dvou ručníků nebo utěrek, a dostatek tepla.

Lízání (cunnilinctus) menstruujících genitálií omezíme toliko na poštěváčky. Ústa obsahují myriády (nesčetná množství) mikroorganismů, jež by navzdory jistému sjednocení těl, mohly ženám ublížit. Nečistota nehrozí směrem z menstruujících genitálií do mužských úst, ale naopak.

Před uskutečňováním ženských orgasmů v čase menstruací varujeme. Rodidla jsou otevřená, energetické ztráty při orgasmech by byly enormní. Ztráty při menstruacích jsou již tak dosti veliké, a je proto nežádoucí zvětšovat je uskutečňováním orgasmů.

Naproti tomu mírné a spíše odmítavé (nechtivé) přibližování k orgasmům podle pravidel komunikační erotiky přispívá k posílení vnitřního tepla, tj. k posílení ledvin, a tím k zdárnému průběhu menstruací.

Nesmí se ovšem praktikovat mnohokrát. Méně znamená více. Např. v zimě nepřekračovat osvědčené maximum dvaceti čtyřech přiblížení, dvanácti přiblížení jazykem a dvanácti přiblížení na penisu. Dostačující je však i polovina (šest plus šest) nebo čtvrtina (tři plus tři). Zima je obdobím, kdy psi neštěkají a lidské rozkoše mlčí nebo jen šeptají.

Čas, kdy je penis ve vagíně však může být delší. Plně vyhovující je např. půlhodina nebo hodina jednou nebo dvakrát denně.

Pro konzumní sexualitu, při níž jeden pohlavní styk znamená jeden orgasmus, to je přehnané. Pro komunikační sexualitu, při níž orgasmus znamená pochybení a nežádoucí krok, to je přirozené.

Tvrdé stojící penisy, ale též penisy polotuhé, představují výjimečně silné energetické zářiče, jež jsou pro ženy přínosné a vitalizující. A také v menstruujících vagínách jsou ztopořené penisy pozitivními činiteli, jež do jisté míry sanují (ozdravují) a harmonizují průběhy menstruací.

Ale nutno vědět, že energetická komunikace, tj. interakce, vyměňování či přenosy energií mezi osobami, léčení, ale též znemocňování, nevzniká jen prostým spojením pohlaví, nýbrž vzniká jako důsledek mentálních postojů, myšlenkového usilování a vědomého dýchání.

Prospěch z červených styků získá též mužská strana. Menstruační krev poskytuje mužům dobrou službu, neboť vyživuje a posiluje mužské penisy.

Zmíněná posilující působení však přestanou fungovat, jakmile proběhnou mužské orgasmy a ejakulace. Energetické hladiny prudce poklesnou a místo vzájemného posílení dojde k vzájemnému oslabení a rozkolísání.

Bylo by dobrodiním pro tento svět, kdyby lidé vždycky věděli, co dělají. Nejenom na veřejnosti, ale též při intimních stycích.

Pohlavní styky během menstruací nejsou nezdravé, nemravné, nezákonné nebo jinak odsouzeníhodné. Vyžadují však bdělost, opatrnost, vstřícnost a ohleduplnost.

Vladimír Volma