Intimnosti s Lenkou & Vladimírem (164)

Podle bible bůh stvořil ženu a muže k obrazu svému, z toho lze vyvodit, že božská bytost byla oboupohlavní. Indické ženy si musejí dávat pozor, aby se aktivně neúčastnily souloží. Nesmějí totiž mít z intimních styků radost nebo potěšení. Indičtí muži, chtějí-li mít syny, nesmějí při souložích působit ženám potěšení.

Šestý den

Někteří muži, schopní alespoň navenek přijmout rovnoprávnost žen, vyskakují ze židlí, jakmile zaslechnou slova o ženské rovnocennosti s muži.

Říkají: „Rovnoprávnost ano! Ať ženy také studují, chodí k volbám. Ať třeba také pracují v dolech se sbíječkami nebo na bagrech, když tolik chtějí. Ale rovnocennost? Nikdy!“ A dodávají: „Je to proti přírodě, proti bibli, proti bohu. Bůh stvořil nejprve muže, a teprve z mužova žebra vyrobil ženu.“

Zda bible odráží a popisuje skutečný vznik vesmíru a života na zemi je celkem lhostejné, byť na to většina lidí má své názory. Podstatné jsou hrubé nesrovnalosti v textu samotné bible.

Starší a původní text o vzniku života byl později, zřejmě již za silného patriarchátu, doplněn tak, aby byla ospravedlněna nadřazenost mužů nad ženami. A protože nadvláda většině mužů vyhovuje, rádi ji obhajují právě pomocí patriarchálního kánonu neboli bible.

V první Mojžíšově knize, hned v první kapitole je popsán vznik světa a života tak, že v prvním dni stvořil bůh světlo a oddělil je od tmy. Ve druhém dni stvořil nebe. Ve třetím dni oddělil moře a zemi, načež zemi zaplnil zelení.

Čtvrtý den učinil dvě světla, velké slunce a menší měsíc, a také hvězdy. Pátý den poručil, aby se vody hemžily živočišnou havětí a stvořil létavce, a všem poručil, aby byli plodní a množili se. Tento rozkaz mimochodem předpokládá okamžitou a bezproblémovou existenci samic a samců všech dosud stvořených živočichů.

Nejvíce se bůh napracoval šestý den, kdy dal rozkaz, aby zem vydala dobytek, plazy a rozmanité druhy zemské zvěře, a také ještě stvořil člověka.

Stvořil ho doslovně „jako muže a ženu“. Poté oběma požehnal a řekl: „Ploďte a množte se, a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nade vším živým, co se na zemi hýbe.“

Sedmého dne dokončil bůh své dílo, odpočíval, a posvětil tento den.

Druhá kapitola

Avšak v následující druhé kapitole téže první Mojžíšovy knihy už mají děje zcela jiné pořadí. Druhá kapitola podává změněnou verzi, že bůh vytvořil nejprve zemi a nebe, pak stvořil člověka, ale protože jej na pusté zemi neměl kam umístit, urychleně vysadil zahradu Eden, dal vyrůst stromoví a stromu života. Pak vytvořil polní zvěř a ptactvo, přivedl obé k člověku, a člověk dal všem jména.

A teprve teď si všiml, že člověku není dobře samotnému. Podle bible ekumenické se bůh odhodlal "učinit pomoc jemu rovnou". Podle bible kralické se rozhodl "učinit pomoc člověku, která by při něm byla". A v bibli, kterou užívají svědci Jehovovi, se bůh rozhodl udělat člověku "pomocnici jako jeho doplněk".

V celé druhé kapitole Mojžíšovy knihy je zřetelně cítit silné patriarchální myšlení. Člověk je zde definován pouze jako muž, žena je považována za jeho doplněk, pomocnici, v lepším případě za pomoc člověku rovnou. Ale to je v příkrém rozporu s verši v první kapitole Mojžíšovy knihy, kde se hovoří o člověku jako o muži a ženě současně, jimž je dán úkol společně panovat nade vším živým.

Při zjevném vylepšování příběhu o stvoření světa ponechali pisatelé bohu schopnost stvořit obě pohlaví zvířat najednou, aby pak mohl následovat příkaz k množení. Ovšem při tvorbě člověka tuto schopnost pisatelé bohu odňali. Takže bůh bohužel vytvořil pouze muže. Touto spekulací o prvotním muži bez ženy je později elegantně zdůvodněna patriarchální vláda mužů nad ženami.

Neobstojí ani pohotový paulinistický argument, že druhá kapitola rozvíjí příběh kapitoly první. Popis vzniku jednotlivých forem života na zemi, podaný v druhé kapitole, značně odporuje chronologii týchž dějů, podaných v kapitole první. Takže jelikož se příběhy navzájem popírají, nemohou být pravdivé oba zároveň.

Starý zákon samozřejmě vznikal až v patriarchální epoše lidstva, kdy bylo třeba obhájit a utvrdit nadřazenost mužů nad ženami z hlediska nějakého vyššího řádu. Proto byla do bible, zjevně dost neobratně, vložena umělá historka s Adamovým žebrem.

Vytvoření ženy si vyžádalo zvláštní postup. Bůh musel Adama uspat, osobně vyjmout jeho žebro, uzavřít prázdné místo masem, a z odejmuté kosti vytvořit ženu.

Ponížení a podřazenost ženy byly několikanásobné. Žena vznikla až jako druhá, byla pouhou pomocnicí, navíc vytvořena z kosti svého muže. A ještě ke všemu se stala svůdkyní muže k neposlušnosti. To je pro ženu trochu moc přitěžujících okolností už v samém začátku. Vážně se divíme, proč bůh nestvořil muže hned dva, a nezařídil, aby se spolu mohli rozmnožovat. S hlemýždi to tak zařídil, a funguje to.

Dále je zajímavé, že v celé první kapitole tvoří bůh ve všech případech rozkazem. Říká, co se má dít, a ono se to samo od sebe děje, a bůh to pak hodnotí jako dobré dílo. Ženu ovšem v druhé kapitole rozkazem vytvořit neumí.

Došla mu snad síla? To jistě ne. To jenom muži, jimž není dána schopnost vytvořit nový život, vymysleli náhradu za těhotenství a porod, a popsali výrobu ženy kutilským způsobem, který připsali samotnému bohu.

Dlužno dodat, že v tehdejší době panovaly zcela nové spory o pohlaví boží bytosti. V předchozích třiceti až padesáti tisících letech byla samozřejmostí ženská bohyně. Nastupující patriarcháty však volají po změně jejího božího pohlaví.

Do funkce nastupuje nový transsexuálně změněný bůh mužského pohlaví. Zbývá vymyslet, jak to navléci, aby člověkem první kategorie, zrozeným k obrazu božímu, byl jenom a pouze muž? Výsledek již známe, je jím druhá kapitola první Mojžíšovy knihy.

V první kapitole bůh stvořil muže a ženu, stvořil je k obrazu svému, takže je evidentně obojpohlavním jsoucnem, mužem a ženou zároveň. Ženská část mohla stvořit muže, mužský zbytek mohl stvořit ženu. Nebo snad naopak? Málo pravděpodobné!

V nekonečných variacích existují dvě základní síly, vzájemně sobě protikladné a zároveň se doplňující, vytvářející všudypřítomnou kosmickou polaritu yin a yang. Existují tma a světlo, chlad a teplo, vlhko a sucho, spodek a vršek, noc a den, zima a léto, dostředivost a odstředivost, samice a samec apod.

Také žena a muž vyjadřují dvě základní síly yin a yang, proto lze přijmout, že oba byli stvořeni k obrazu obojpohlavní božské bytosti. V tom směru je text první kapitoly Mojžíšovy knihy myšlenkově blízký taoistickému pojetí světa a života.

Buddha, Ježíš a ženy

První kapitola Mojžíšovy knihy odráží tradovanou moudrost dávných kultur žijících asi 4 tis. let př. n. l. Už jenom čtením Eposu o Gilgamešovi se přesvědčíme, že se jedná o dávnou sumerskou a akkadskou mytologii.

Druhá kapitola je potom stylově odlišná a úzce účelová. Odráží chtěnou konstrukci, jejíž smysl spočívá v racionalizaci patriarchálního společenství a neobratné podpoře nově instalovaného boha s mužským pohlavím.

Vytvářet konstrukce a příběhy o tom, kdo byl dříve, zda žena či muž, a kdo je tudíž důležitější, to byla zřejmě oblíbená činnost dávných zakladatelů nových mužských pořádků zvaných patriarcháty. Jednalo by se jen o historickou zajímavost, kdyby problémy tenkrát započaté netrvaly dodnes.

Nový myšlenkový proud, jenž upřednostňuje muže před ženami a mužské před ženským, má po celou dobu své existence za následek násilí, války, nepřátelské vztahy k cizincům, rozbití pevných a trvalých vztahů mezi pohlavími, vymizení soucitu, vytváření nadřazených a podřazených lidí atd.

Dodejme, že Buddha na Východě (500 př. n. l.) a Ježíš na Západě (o pět století později) usilovali o reformu a změkčení patriarchátů, vlastně o obnovení výchozích společenských pořádků, v nichž ženy byly uctívány muži.

Usilovali bez úspěchu. Buddhovo učení bylo po jeho smrti mnoha způsoby zdeformováno. Naštěstí podstata Buddhova učení je nezničitelná. Učení Ježíšovo pak zmizelo ze světa, jelikož je vystřídal fundamentalistický paulinismus, teologie apoštola Pavla.

Žena a muž podle první kapitoly Mojžíšovy knihy byli stvořeni současně, oběma byl dán stejný úkol, rozmnožovat se, naplnit zemi a vládnout nad všemi živými tvory.

Svět se však s nástupem patriarchátů dramaticky mění. Vládnoucí muži potřebují násilnou změnu ustálit pro budoucí generace, a proto zasahují do svatých písem. V druhé kapitole nechají boha vyrobit ženu z muže, a tímto novým obrazem dají mužům právo vládnout nad ženami.

Biblické věty jsou samozřejmě myšlenkovými konstrukcemi, jež o původu lidí na Zemi neříkají vůbec nic. Přesto se z nich dozvídáme cenné informace o příčinách chování současného světa, jakož i o příčinách současných vztahů mezi ženami a muži.

Lenka Volmová

Krásné čarodějnice

Svět nevznikl pouhým vyslovováním příkazů během sedmi dnů, jak stojí psáno v bibli. Tvoření slovy představuje infantilně metaforický (dětsky obrazný) výklad tvůrčího aktu.

Nicméně staré mýty jakožto symbolické zkratky vývojových událostí mohou lidské mysli významně přiblížit k objektivnímu poznání. Ale jen tehdy, vyjadřují-li autentické vědění své doby.

Bible však vyjadřuje autentické vědění toliko v převzatých mýtech. V ostatním se podobá spíše politickému manifestu patriarchálních pořádků, jež zásluhou paulinistické politiky existují dodnes.

V době, kdy na scénu dějin vstupuje Ježíš, tehdy ještě nikoliv Kristus, panoval v Izraeli tuhý patriarchát. Jinými slovy vláda mužů a preference veškerých mužských hodnot.

Nástup patriarchátů znamenal dějinný zlom, k němuž došlo snad v souvislosti s větší koncentrací lidských bytostí v nových sídlištích čili městech.

Přesto však existovala matricentrická města, v nichž žilo více než 10 tis. obyvatel (Catal Hüyük v Anatolii, 7500 př. n. l.) anebo 40 tis. obyvatel (Mohendžo-daro v Indii, 3000 př. n. l.).

Další výklad nástupu patriarchátů, k němuž se z mnoha důvodů přikláníme, vychází z prastaré hinduistické tradice, jejíž vědění je zakořeněno v tantře.

Tantrické poznání světa podává čtyři dlouhá časová období, jež se neustále střídají. Období se nazývají jugy, ale též éry, věky nebo aeony (eóny). Uzavřený cyklus, v němž se všechny jugy vystřídají, se jmenuje velký věk neboli mahájuga.

Názvy jednotlivých období jsou krta-juga (šťastný či dokonalý věk, 1 728 tis. let), trétá-juga (méně šťastný věk, 1 296 tis. let), dvápara-juga (věk napětí, 864 tis. let) a kali-juga (temný věk, 432 tis. let).

V současné době žijeme v kalijuze, jež začala v r. 3102 př. n. l. V zmíněném časovém okamžiku, jenž ve skutečnosti mohl trvat několik století, se objevují začátky patriarchálních společností.

Tyto začátky patriarchátů jsou dodnes chápány jako začátky novodobé lidské kultury, což je pochopitelné. Podobně v tzv. křesťanské kultuře jsou předchozí pohanské kultury vnímány jako ďábelské, v lepším případě divošské.

Např. známý rohatý bůh našich pohanských předků se stal v tzv. křesťanském, přesněji paulinistickém náboženství obrazem ďábla. A jak dopadly pohanské ženské kněžky, jejichž krása přinášela radost a činila svět obyvatelným, o tom svědčí dnešní obsah pojmu čarodějnice.

Vše, co existovalo před patriarcháty, je považováno za prvobytně pospolné společenství. Přestože kulturní dějiny lidstva prokazatelně sahají přinejmenším 10 tis. let před začátek letopočtu.

Z druhé strany

Podobně tomu bylo na druhé straně zeměkoule. Indie počítá své kulturní dějiny od r. 1500 př. n. l., což je období árijské kolonizace. Indické dějiny uvádějí, že Árijci splynuli s původním obyvatelstvem, čímž zahájili kulturní dějiny Indie.

Dávno předtím však existovaly vyspělé kultury v povodí řeky Indu, v nichž je třeba hledat kořeny indické spirituální (duchovní) vzdělanosti.

Výsostný vztah k ženám však Árijci od původních obyvatel Indie nepřevzali. Dodnes jsou v Indii typickými jevy společenský rasismus a nejsurovější diskriminace žen.

Známé jsou též Manuovy patriarchální zákony, vůči ženám surové, nelidské, krutě nespravedlivé.

Patriarchální myšlení je často absurdní. Hinduisté např. věří, že jsou-li ženy při souložích aktivní, začnou rodit dívky, jež jsou v Indii méněcenné. Proto se hinduistické ženy při souložích pasivně podrobují mužům.

Dávají si pozor, aby se souložení neúčastnily aktivně. Indické ženy nesmějí mít z intimních styků radost či potěšení. Muži, chtějí-li mít syny, musejí se vyvarovat, aby působili ženám potěšení.

Podobné absurdity nacházíme prakticky ve všech patriarchálních náboženstvích. Naše kulturní klima je v tom ohledu především ovlivněno tzv. křesťanstvím, přesněji paulinismem.

Jak to vypadalo na začátku letopočtu v Izraeli, píše Josef Matyáš v Lidových novinách z 23. 12. 2000. Citujeme: Na přelomu letopočtu je žena ve srovnání s poměry ve starém Izraeli stále více podceňována.

Je pokládána především za sexuální bytost a svůdkyni. Patrně proto jsou v synagoze ženy a muži striktně odděleni. Ženy nejsou považovány za plnoprávné účastnice bohoslužeb, takže mše může začít, teprve když je přítomno minimálně 10 mužů.

Po dosažení pohlavní dospělosti se chlapec stal zodpovědným sám za sebe. To však v žádném případě neplatilo v případě dívky. Konec citace.

Setrvalý problém

Při studiu historie nelze přehlédnout, že jak Buddha, tak Ježíš působí ve společnostech patriarchálně deformovaných. Jeden i druhý učí, aby se muži dívali na ženy jako na vznešené bytosti dávající život.

Také ve vývoji buddhismu nechyběly etapy, jež lze označit jako misogynní (nepřátelské ženám).

Ale podstata buddhismu je naštěstí neosobní a velmi stabilní. Buddhistické učení má charakter přírodního zákona, a nelze je politicky zneužít ve prospěch mužů či jiného egoistického společenství.

V ježíšovství se misogynie (nepřátelství k ženám) neobjevila vůbec. Posléze však apoštol Pavel vytvořil vlastní náboženství, když překopal Ježíšovo učení do dnešní patriarchální podoby.

Od té chvíle se Ježíšovým, resp. Kristovým jménem začínají dále utužovat již existující patriarchální pořádky nejen v Izraeli, nýbrž v celém západním světě.

Apoštol Pavel, jakožto nepřítel Ježíšova učení na život a na smrt, zničil Ježíšovo učení učením Kristovým. Nahradil Ježíšovo učení svým vlastním náboženstvím, v němž traktuje Ježíše ve zpotvořené podobě jako Lenin Marxe.

Ačkoliv se patriarchální náboženství pokoušejí vytvořit zdání opaku, vždy jsou posedlá sexualitou. Bráhmanský hinduismus na Východě, stejně jako křesťanství, resp. paulinismus na Západě.

Jejich posedlost sexualitou odpovídá posedlosti mužů opovrhujících ženami, kteří jsou ovšem ženami tím silněji přitahováni.

A tak je hlavně v západních náboženstvích sexualitě přisuzována ďábelská moc, sexualita je nazírána jako hříšná, pohlavní styky jsou bizarně tabuizovány, rituálně schvalovány církevními obřady (svatby) atd.

Můžeme jenom tušit, přesné zprávy o tom nemáme, jak vznešený obsah a jak velký společenský dopad mělo lidské sexuální chování v staletích lidskosti, lásky a čistoty před paulinistickou revolucí.

Vladimír Volma