Intimní magazín pro milované ženy a milující muže
 
Moudrost pro každý den
Spravujte své životy, nebo vám je vezmou do správy jiní!
   

Nejčtenější

Ženy a muži
Kdyby existoval zákon, podle kterého by se všude na koupalištích a plovárnách dospělí lidé směli koupat nazí, koupali byste se nazí?
 
37
96
56
415
33
85
29
218
30
80
15
114
A B C
 
(Hodnoty v procentech)
 
A. Často.
B. Někdy.
C. Nikdy.
 
Odeslat

[všechny ankety]
Rubriky
Místa k setkávání
Informační směs


Sex jako komunikace, nikoliv konzumace

Jarní rozhovor s hledající autorskou dvojicí L&V

Otázky připravil Jan Jelínek

Milými hosty třetího čísla Zpravodaje jsou Lenka Volmová a Vladimír Volma, autoři knihy "Nová škola milostného umění" s podtitulem "O lásce a milování bez sexuologických dogmat". Lenka a Vladimír jsou publicisté, poradci pro intimní komunikaci a průvodci zdravým životem. Provozují webové stránky www.intimnosti.cz, www.zivotosprava.cz a www.lecivky.cz.

Vydali jste se na odvážnou cestu do oblasti komunikační, resp. nekonzumní sexuality. Boříte sexuologická dogmata často jednostranně orientovaná na "efekt a výkon". Provozujete vyhledávané webové stránky a nedávno jste vydali knihu "Nová škola milostného umění". Co vás k intimní tematice přivedlo a kdy jste se stali hledajícími? Bylo to dřív, než jste se poznali, nebo až po svatební noci?

Lenka: Mít odvahu patří k přirozené výbavě člověka. Žel moderní člověk je poněkud denaturovaný. S postupující civilizací pozbyl většinu svých přirozených vlastností. Zato získal vlastnosti nové, naučil se vytrvale hledět na televizi, nakupovat, nadávat na politiku, jíst a pít vše, nač narazí v regálech marketů, aniž by rozpoznával, zda tím podporuje život anebo přibližuje smrt.

Moderní člověk volí cestu, k níž odvahu nepotřebuje. Chce žít a je si vědom, že čurání proti větru se nevyplácí. Neprotestuje, poněvadž je ochočený. Vůči politickému upírství je vstřícný a poslušný, ochotně čte noviny, prohlíží billboardy, kupuje benzín. A když mu dochází sebeúcta, přiváže se na gumu a skočí ze Žďákovského mostu. Říká se tomu adrenalin, ale vlastně to je generálka na závěrečný skok z jiného mostu, který stojí v Nuslích.

Postupně jsme si začali uvědomovat, že zhoršování života v moderní společnosti musí mít nějaké kořeny. Kolik přírodní energie už slouží lidem, dřevo, uhlí, ropa, plyn, uran...? A přesto lidé musejí trávit většinu času v nevolnictví, musejí pracovat, pracovat, pracovat...! Nemají čas být spolu, jenom tak sedět v rozkvetlé zahradě a držet se za ruce.

Pochopili jsme, že v současném temném světě, jenž se tak málo liší od světů předchozích dvaceti století, musí vězet nějaká příčinnost. Jak říkají odborní odborníci, nějaká kauzalita. A tak jsme onu příčinnost začali hledat. Stále jsme se ptali: Co je toho příčinou? A hledali jsme odpovědi.

Nejdůvěryhodnější odpovědi jsme nalezli v staročínském taoismu a tibetském buddhismu. Už jsme mysleli, že jsme u cíle, když se před námi vyjevila staroindická tantra, nejprve v světélkujících obrysech, potom v jasném světle. Tantra jako výsostný klenot mezi perlami poznání, jako nejstarší pradávná matka všeho lidského vědění, vnímání a chápání.

A co se týče našeho psaní, my jsme tak dlouho marně hledali objevnou a pravdivou knihu o sexu, až jsme ji nakonec museli sami napsat.

Vladimír: Hledali jsme vlastně od sladkého věku dospívání. Tehdy svět nebyl tak smysluprázdně konzumní jako dnes. Alespoň ne ve státním kapitalismu východní Evropy. Tehdejší zakletý Východ tolik konzumní nebyl, samozřejmě i proto, že nebylo co konzumovat.

Zato v Americe se konzumovalo na plné pecky. Reklama tlačila lidem do úst všechny ty úžasné spotřební produkty, takže lidé ani nestačili polykat. Mladé generaci to brzy začalo lézt krkem, a tak se zrodili hippies, děti květin.

Ten společenský výboj z poloviny dvacátého století se brzy dostal i k nám. U nás však nemířil proti konzumu, nýbrž proti lži a pokrytectví. V obou případech jasný generační konflikt. V průběhu deseti let vše vyšumělo do ztracena. Američtí hippies začali konzumovat, evropští začali lhát a předstírat socialismus. Odpovědnost za život znovu přešla do rukou lidí dosud nenarozených.

Přesto tahle doba byla hodně užitečná, neboť po sobě zanechala nedůvěru k moci a trvalý impuls k hledání pravdy.

A jestli jsme byli hledajícími, dřív než jsme se poznali? Samozřejmě, kdybychom se nehledali, tak bychom se nenašli. Je totiž hezké věřit na osud, člověk si u toho odpočine. Ale měli bychom vědět, že každý člověk má nejméně tolik osudů, kolik vlasů na hlavě. Při vší úctě k holohlavým.

Povinností člověka je realizovat svůj konkrétní jedinečný osud, jinými slovy konat, co je třeba. Ani co musím, ani co chci, ale co je třeba!

Když jsme se poznali, byli jsme už oba na cestě. Ale po svatební noci se přesto v našem bytí a myšlení mnohé změnilo. Samozřejmě ne hned, ale v průběhu let. Začali jsme společně vytvářet jednu bytost, a to nám umožnilo najít základy lidské přirozenosti.

Najednou bylo snadné vnímat svět smysly lidí, kteří zde žili před staletími. Všechny myšlenky, jež se kdy motýlím letem vznášely v tomto světě, byly po ruce a snadno dosažitelné. Cítili jsme, že nevytváříme jedno tělo jen z našich dvou těl, ale že se stáváme součástí těla všech těl, že naším tělem je vše, co nás vyplňuje i přesahuje.

Jak se díváte na "komerční sexualitu", která budí dojem, že je sexualitou jedinou? Myslím pornografický průmysl, prostituci, ale i erotiku zneužívanou v reklamách nebo "vzdělávací" pořady sexuologů. Dokonce i "Kámasútra", alespoň v pojetí velkých nakladatelských domů, spadá do oblasti sexkomerce. Kde vidíte rozdíly nebo hranice mezi sexualitou komunikační a komerční? Patří do intimního života úcta, důvěra a něžnost? Nebo má být sex jen věcnou obchodní výměnou?

Lenka: Komerční sexualita je produktem sociálních podmínek, v nichž žijeme. Život nelze měnit přímo. Měnit lze jen podmínky, v nichž se život uskutečňuje. Změníme-li podmínky, život se sám od sebe změní, neboť se adaptuje na nové podmínky.

Komerční sexualita je východiskem z patriarchálně deformovaných společenských podmínek. Asi před pěti tisíci lety se muži rozhodli, že udělají v sexu pořádek. Rozdělili si ženy, přičemž každý si vzal jednu. Od té doby je žena osobním mužským majetkem, jehož se ostatní muži nesmějí dotknout.

Před mužskou revolucí to vypadalo jinak. Ženy se v období rozkvětu samy nabízely všem mužům a od všech mužů také přijímaly spermie. Přesně tak to dodnes funguje u mnoha dalších savců, především primátů, nám blízkých příbuzných.

Vlastní přirozený výběr nejkvalitnější spermie se pak odehrával v ženském pohlaví, kde nasbírané spermie spolu soutěžily, která bude dřív u Jejího Veličenstva ženského ova. Titul je na místě, neboť mužská spermie a ženské ovo jsou vedle sebe jako hruška a sněhová koule o průměru deset metrů.

Ženská sexualita byla potlačena a uvězněna. Miliardy žen nemohou prožít svoji sexuální přirozenost. Ženy byly navíc donuceny reprodukovat geny všech mužů, včetně méněcenných. Tím se stalo, že současný lidský genom obsahuje ze všech ostatních živočišných genomů nejvíc poruch a chyb.

A teď už k sexuální komerci. Ačkoli se zdá, že sexualita je v západní společnosti svobodná, není to pravda. Nahého člověka neuvidíte na koupališti ani v lázních, natož v televizi. Zato mrtvých uvidíte v televizi každý den víc než jich umře v malém městě za týden. Zabíjení je akceptovaná zábava pro děti i dospělé, ale svlékání, to tedy pozor, to byste narazili!

Erotické časopisy, pornofilmy, sex shopy, prostitutky, eskort servisy a kdoví co ještě, to jsou jen náhražky za skutečnou sexualitu, jejíž povaha je komunikační, nikoliv konzumní. Zájem o zmíněné náhražky je živen hladem po přirozené sexualitě, který ovšem komerční sexualita nedokáže uspokojit. Po slanečku přijde chuť na pivo, po pivu chuť na slanečka.

Muž platící za to, že mu prostitutka dovolí, aby jí masturboval ve vagíně, je jako dítě, jež nasedne na plastového koníka, vhodí pětikorunu, načež se jásajíc a výskajíc nechá deset minut houpat, zatímco maminka nakupuje televizní pribináčky.

Vladimír: Padla zmínka o "Kámasútře". Tahle kniha, ačkoliv je považována za učebnici tradiční východní erotiky, představuje v podstatě stejný škvár, jakým jsou moderní sexuologické brožury nebo pornografická literatura.

V letech 300 až 500 n. l., kdy kniha vznikla, se totiž Indie nápadně podobala současnému světu. Byla to ortodoxně patriarchální společnost, jejímž cílem bylo vytvářet slasti a rozkoše, dnes bychom řekli realizovat sofistikovanou hedologii, ale pozor, pouze pro muže.

Žena je v Kámasútře jen pomocnou osobou, znevolněnou a zakřiknutou bytostí, kterou muž drží v majetku, aby jí mohl masturbovat ve vagíně či v ústech. A nejinak je tomu principiálně i dnes.

Opravdovou komunikační erotiku musíme hledat v dobách starších, totiž v předárijské Indii, v níž tantrické poznání bylo součástí běžného života lidí. Historii však nelze nakrájet jako borůvkový koláč. Hluboký svár původního ženského tantrismu a pozdějšího mužského hinduismu existuje v Indii po dnešní časy.

Rozdíly mezi komunikační a konzumní (komerční) sexualitou spočívají v postojích a samozřejmě v praxi. V zásadě platí, že komunikační sexualita je ženským principem sexuality. Naproti tomu konzumní neboli komerční sexualita je mužským principem sexuality.

Potíž je v tom, že současný stav je natolik "uhnutý" ke konzumnímu principu, že onen kýžený komunikační princip je stejně nepochopitelný jako chození po žhavém uhlí, které je sice úžasným zážitkem, ale přesto k němu jen málokdo směřuje.

Nicméně vrátím se k otázce. Komunikační sexualita, to jsou úcta, důvěra a něžnost. Naproti tomu konzumní sexualita, to je věcná obchodní výměna.

Nelze si nevšimnout, že často zdůrazňujete téma "vrcholné nevhodnosti vyvrcholení", a to jak u muže, tak u ženy. Považujete zdrženlivost v tomto směru opravdu za tak důležitou?

Lenka: Co je zdrženlivost? Mám příležitost něco udělat, ale rozhodnu se to neudělat, anžto si uvědomím dopad svého jednání. Buddha hovoří o správném pochopení a správném rozhodnutí. Každý, kdo má ruce, může krást. Přesto většina lidí praktikuje zdrženlivost a nekrade.

Hodnotu zdrženlivosti nejlíp pochopíme, když v důsledku nezdrženlivosti trpíme. Když se přejíme, až je nám zle, snadněji se příště přejedení zřekneme. Snadněji uplatníme Buddhovo správné pochopení a správné rozhodnutí, čímž si zachováme jiskru a prodloužíme život.

V sexu to je podobné. Poznáme-li neblahé důsledky orgasmů a ejakulací pro soužití lidského páru, a srovnáme-li je s obdivuhodnými výsledky komunikační erotiky, je téměř jisté, že učiníme správné rozhodnutí.

Nejkrásnější a nejvíce hodnotný je okamžik těsně před orgasmem a ejakulací. Samotný orgasmus, to jsou jen svalové stahy, jimiž je marnotratně vymršťována energie mimo organismus.

Po orgasmu a ejakulaci navíc přijdou vyčerpání a únava, sexuology chybně označované jako uvolnění. Ve skutečnosti jde o velkou ztrátu životní síly. Ztráta je někdy tak velká, že lidé po orgasmu upadají do spánku, místo aby posíleni ožívali, komunikovali, zahrnovali se projevy lásky a těšili se z duševní pohody.

Z hlediska touhy po slasti je nejvíce přitažlivé nacházet se v blízkosti orgasmu a ejakulace, ale orgasmus či ejakulaci nepřipustit.

Sexualita je projevem celkové životní síly. Rozhořením pohlaví se značný objem síly aktivuje. Najednou jsme jako hrnec, v němž se vaří voda. V okamžiku orgasmu a ejakulace aktivovaná energie opouští tělo a rozptyluje se v prostředí. V lepším případě ji přijme sexuální protějšek, ale to není tak jednoduché, jak se o tom píše v pseudotantrických brožurkách.

Orgasmem vybitou energii navždy ztrácíme. Nedokážeme ji nahradit ani doplnit. Dokážeme toliko uspořit energii, která nám ještě zbývá.

Dalším důvodem, proč se zříci orgasmů a ejakulací, je stabilizace páru. Muž, který orgasmuje a ejakuluje, ztrácí o ženu biologický zájem současně se spermatickou tekutinou. Po vystříkání už ženu neobdivuje, jelikož nevnímá její přitažlivost. Nehladí, nemazlí, nekomunikuje, nedává pozornost atd. Vztah je energeticky destabilizován, soužití ohroženo.

Vladimír: Anorgasmickou erotiku musí praktikovat také žena, jinak je muž unaven tím více, čím častěji žena orgasmuje, i když muž sám praktikuje nestříkání. Žena ale potřebuje nejprve nabýt jistoty, že dosáhne orgasmu kdykoliv. Teprve potom může začít praktikovat přibližování a realizovat trvale uspokojivý život blízko orgasmu.

Techniky vzájemného dotýkání či společné meditace mi připadají přirozené a prospěšné. Do rozpaků se však dostávám při představě praktik značně "technických", jako je např. zavádění katétru do močové trubice (vadžrólí). Jsou takovéto praktiky opravdu nutné?

Lenka: Samozřejmě, že nejsou. Můžete být skvělým zahradníkem, a nemusíte pěstovat jablka ani hrušky.

Vladimír: Tantra je poučení, jak spolu ženy a muži mohou co nejlépe žít. To je všechno.

Lidé se setkávají s nabídkami tantrických seminářů. Co si za nimi mají představit? Kde je rozumná hranice, kam až může organizátor kurzu zajít? Při pohledu kukátkem školské sexuologie si lidé dokáží představit i věci značně "nepřístojné". Odvážíte se vpustit do běžných představ trochu čirého světla?

Lenka: Za tantru se dnes vydává lecjaký konzumní sexuální brak. Hledající, kteří se dostanou do slepé uličky, musejí se naučit co nejrychleji zařadit zpátečku. Nejprve správné pochopení, potom správné rozhodnutí.

Vladimír: U nás si při adaptačních víkendech ukazujeme nahé jen obličeje a dlaně. A když se hodně odvážeme, tak navíc ještě chodidla. Zato se všichni dobře najíme podle zásad adaptační životosprávy a příjemně si popovídáme.

Asi je rozumné kombinovat tantrická cvičení s jinými technikami, např. Oshovými meditacemi či reiki. Nebo zastáváte jiný názor?

Lenka: Určitě je rozumné netropit hlouposti a kombinovat jen to, co k sobě svým obsahem patří. Oshovy meditace jsou meditacemi jen podle názvu. Podle obsahu to jsou autosugestivní či autopsychodramatická cvičení. Člověk se při nich emočně vyčerpá a získá iluzi zklidnění. S meditacemi to nemá zbla společného. Osho se stal pro tantru stejnou pohromou jako Lenin pro marxismus či sv. Pavel pro Ježíšovo učení.

Tantra je cestou bdělosti a spojení, jejími cíli nejsou sexuální nevázanost a samoúčelné burcování chtíče. Naštěstí každá praxe vede dříve či později k správnému náhledu na hodnoty, takže člověk posléze dokáže pochopit, co je na jeho cestě mentálním světlem a co jen prázdnou plechovkou od olejovek, která se třpytí.

Vladimír: Tantra je v zásadě snášenlivá a nevyžaduje změnu politických či náboženských postojů. Nicméně i zde platí, že od koho se učíme, takovým se stáváme. Správné a tantrické je poznávat podstatu, nahlížet souvislost, rozvíjet vnímavost, bdělost, vytvářet soucit. A co je špatné a netantrické? Dělat hlouposti!

Neodvádí přílišné zaměření na partnerské záležitosti a sexualitu od práce na vlastním duchovním vývoji? Přecejen kapacita lidských možností je omezená, a umím si představit, že opakované myšlenky na milování dokáží člověka zcela pohltit.

Lenka: Osamělý člověk se mnohem obtížněji uklidňuje než člověk, který je pevně spojen se svým životním protějškem alias druhou polovinou. Pro duchovní rozvoj je tedy osamělý člověk méně způsobilý než člověk žijící v páru. Samozřejmě to neplatí, když je soužití mizerné, ale to je jiné téma.

Mnozí lidé tak spatřují duchovní rozvoj pouze v tom, že se naučí akceptovat vlastní osamocenost. Duchovní praxí se tak vypořádají s osamělostí. Ale komu to ještě prospěje? My vidíme duchovní rozvoj ve vzájemném spojení s lidmi, s nimiž žijeme, a v pevném spojení s prostředím, v němž žijeme.

Vladimír: Spojení lidé jsou vstřícní, ohleduplní, veselí, přístupní, ochotní pomoci. Osamělí jsou nešťastní, přecitlivělí, nevcítiví, vztahovační, vzteklí atd. Samota je vždy stavem citové nouze. Je možné to popřít, ale není možné to změnit. Není pravda, že přežijí nejsilnější, to se týká jen fyzických těl. Do dalších životů přežijí jen ti, kteří udělají něco pro druhé.

Při meditaci rozhodně více překáží fakt, že jsem osamocený, než fakt, že jsem dokonale sjednocený se svým protějškem.

Chcete doporučit čtenářům nějakou literaturu, která vás osobně v poslední době oslovila?

Lenka: V knihách hledáme naléhavost pravdivého sdělení, a naopak vyhýbáme se vykalkulované snaze o komerční úspěch. Dobrá kniha samozřejmě může být úspěšná, avšak nelze přehlédnout, že knihy psané jen pro komerční úspěch jsou vychtěné a bezživotné. Pokusíme se doporučit knihy související se zdravým pojetím tantry či taoistického umění života.

Belgický učitel a propagátor jógy André van Lysebeth, napsal knihu "Tantra" s podtitulem "Kult ženského principu aneb jiný pohled na život a sex". Kniha osvětluje původní indický tantrismus, pojednává o starých tantrických městech, seznamuje s kulty bohyní a vysvětluje přirozenou podstatu těchto kultů. Čtenářstvo rychle pozná Lysebethův láskyplný postoj k ženám, jež od počátků určovaly život a pečovaly o něj s láskou.

Mantak Chia a Maneewan Chia jsou manželé, kteří přispěli k poznávání taoistických principů několika cennými knihami. Knihy "Léčivá láska" s podtitulem "Kultivace ženské sexuální energie" a "Rozvíjení mužské sexuální energie" s podtitulem "Taoistické tajemství lásky" by neměly chybět v žádné knihovně adeptů komunikační erotiky.

Vladimír: Kniha "Tao a síla ženské sexuality" od výjimečné sexuoložky Maitreyi D. Piontekové je zaměřená na ženy. Vede v sexuální oblasti ženy k zodpovědnosti za sebe samé a k poznání jejich vlastních potřeb. Navíc podává četná praktická cvičení a doporučení.

Škola Rojin-Lijang v Jihlavě vydala v r. 1994 knihu "Tao energie" s podtitulem "Kniha rituálů a meditace taoistických mistrů a léčitelů". Podává mj. zajímavá cvičení směřující k probuzení energie a detoxikaci lidského organismu. Dále podává techniky masáží a sexuálních energetických masáží.

Nelze vynechat knihu Ernesta Bornemana "Encyklopedie sexuality". Knihu, která je místy poplatná freudismu první poloviny 20. stol., nicméně obsahuje historicky cenné informace, dnes málo známé či záměrně opomíjené. Pojednává o původních matriarchátech a matriarchálních právech v raném Řecku a Římě. A ukazuje misogynii (nenávist k ženám), pederastii (homosex. styky s chlapci) v pozdějším Řecku a Římě. Zobrazuje rodové společnosti, sexuální život v pravěku atd.

A ještě knihy o výživě, neboť kolem výživy panuje hotový informační babylon. Doporučujeme knihy "Česká strava lidová" a "Výživa ve světle věků" od významné české badatelky Marie Tilschové-Úlehlové. Pro hlubší a podrobnější studium pak knihy o taoistické filosofii jídla. Např. "Čínský systém léčby potravinami" od Henryho C. Lu nebo praktickou knihu "Výživa podle pěti elementů", již napsala Barbara Temelieová.

A já už jen dodám, že cenná poučení hledajícím obsahuje také vaše kniha "Nová škola milostného umění". Děkuji za rozhovor.

22. 6. 2006čtenost 19111Informační směs

 
Koutek zdravého rozumu
Mediální indoktrinace obyvatelstva a informační násilí reklamy musejí být zákonem zakázány.
   
Kontakt: redakce[zavináč]intimnosti.cz   Správce serveru: admin[zavináč]intimnosti.cz
Další zveřejňování či jiné šíření zde poskytovaných textů je bez písemného souhlasu autorů zakázáno.
© Lenka Volmová, Vladimír Volma a autoři článků, 1999-2009. Nezávislé sledování návštěvnosti: