Intimnosti s Lenkou & Vladimírem (166)

Po staletí se ženy a muži k sobě přibližují. Proč? Správná odpověď není tak samozřejmá, jak je předdefinováno v archivech lidského vědomí. Ženy prý přitahují muže, a muži naopak přitahují ženy. Ale je tomu tak doopravdy? Vždyť i magnetické póly jednoho magnetu nepřitahují své okolí stejnou silou. Stačí udělat malý pokus, abychom zjistili, že severní pól, totiž právě ten ženský, přitahuje silněji a přidržuje pevněji.

Pravěká přitažlivost ženská

Magnetické ženy

Ženy přitahují muže, to je jednoznačná fyzikální pravda, jejímž důsledkem je fakt, že muži jsou psychicky, resp. informačně přitahováni k ženám. Proto se muži chtějí dotýkat žen, proto již chlapci školou povinní sahají dívkám na prsa, mezi nohy a dotýkají se jejich vlasů, proto se starci tak rádi dívají na mladé ženy, byť oblečené.

Vědomí mužů je neustále přitahováno k ženám. Obráceně to zdaleka nefunguje se srovnatelnou intenzitou. Muži sami ženy nepřitahují. Dopředu slyším hlasité námitky žen i mužů, že to je hloupost, poněvadž krásní a voňaví muži, kteří vydělávají hodně peněz a mají společenské postavení, jsou pro ženy naopak velmi přitažliví. Nejsou!

Muži nepřitahují ženy, a kdyby ano, odporovalo by to zásadám přirozeného uspořádání světa ve vzájemně se kompletujících protikladnostech. Tak jako železo je přitahováno magnetem, ale magnet železem přitahován není, tak muž je přitahován ženou, ale žena mužem přitahována není.

Zdánlivě může být železem přitahován magnet, ale musíme rozlišovat sílu akce a reakce. A přesně tak je tomu mezi ženou a mužem.

Žena pozorující klíčovou dírkou nahé muže ve sprše, to je absurdní fantazijní obraz, jenž nenajdeme ani v americké nekrofilní kinematografii posledních let, natož ve skutečném životě. Nahý muž jako takový, ve své hmotné podstatě použitelný jako věc, ženu nezajímá. Ženská sexualita je humanističtější, poněvadž je zacílena nejenom na tělo, ale také na mysl.

Ženu zajímá muž, který ji miluje a dává jí svoji pozornost. Je-li při tom nahý, může to v ženě vyvolat vánek příjemných pocitů a očekávání. Určitě se však proto na muže nevrhne a nepokusí se jej znásilnit. V opačném případě to nelze vyloučit.

Ženská yin přitahuje mužský yang

Podle staročínské taoistické filosofie existují dva základní životní principy, jinými slovy předpoklady, postupy, složky, charakteristiky, polarity, síly, informace, události atd. Vždy se jedná o dvě veličiny, dva odlišné typy fyzikální informace, dvě strany mince, ženskou a mužskou část světa, yin a yang.

Yin je složka ženská, dostředivá, chladná, klesající dolů… Yang je složka mužská, odstředivá, horká, stoupající vzhůru…

Yin je stálá a klidná, přitahuje yang a poutá jej k sobě. Yang je neklidný, roztěkaný a hledá yin, k níž by se připoutal.

Znovu se nabízí podobenství magnetu a železa. Vlastně to jsou dvě téměř stejné hmoty, vždyť magnetit je vlastně nejbohatší železná ruda. Přesto jsou mezi magnetem a železem, ženou a mužem, velké rozdíly v působení na okolní svět.

Jestliže všechno funguje normálně, pak právě ony rozdíly umožňují, že magnet a železo, žena a muž, spolu vytvářejí pevné a trvalé spojení.

Lenka Volmová

Erotické kočky

Každý člověk, který někdy pohladil kočku, si jistě všiml, jak se hlazená kočka dokáže chovat smyslně. Kdo má možnost žít s kočkami v pokojném soužití, zajisté nepřehlédne, kterak se kočky dokáží chovat vůči člověku bezostyšně a nestydatě.

Kočky v periodách pohlavního probuzení jsou přímo posedlé potřebou kontaktu. Je-li kočka hlazena na hřbetě, natahuje zadní nohy a zvedá zadek výš, aby kontakt lidské dlaně s kočičím hřbetem byl co nejtěsnější.

A což teprve když kočku poškrabeme na hřbetě těsně u paty ocasu. Okamžitě zvedne zadek do výšky, čímž je v podstatě připravena k intimnímu styku. Energie vyzařující z lidské ruky je pro ni silným stimulem.

Uvažovat o erotogenní zóně u paty kočičího ocasu by bylo krátkozraké. Koncepce (pojetí) erotogenních zón je totiž vědeckým pokusem o uchopení jevů, jejichž podstata zůstává vědou nepochopena.

Kdyby totiž sexualita byla opravdu jen konzumací libých vjemů, dosahovaných šimráním či třením erotogenních zón, pak by se lidé už dávno nemilovali v párech, nýbrž každý sám se sebou.

Sexualita by se stala náplní pro izolovaný život jednotlivců. Osamělou radostí, z níž se netřeba těšit v blízkosti druhého člověka. Stala by se sestřičkou egoismu, jinak moderní filosofie osamělosti, jež nebezpečně fragmentuje svět.

Voluntarismus

Kočky a kocouři jsou zvířata teritoriální (územní), avšak teritorium patří kočkám, nikoliv kocourům. Ačkoliv úsporným postřikováním močí značkují teritorium kočky i kocouři, přece jsou kočky vlastnicemi území, ukazuje to jejich chování.

Kočky vůči kocourům nikdy neprojevují strach, agresivitu, útěk, i když je území silně parfemované kocouří močí. Naopak jsou to kocouři, kdo projevuje zdrženlivost, rozpaky, opatrnost a respekt.

Zvířecí samice také ve většině případů skrytě podněcují k intimním kontaktům. Magnet přitahuje železo. Všeobecně rozšířené povědomí o samcích neohroženě dobývajících samice, event. pářících samice násilím proti jejich vůli, neodráží skutečnost.

Přesvědčení o rozhodující roli samčího principu při zahajování sexuálních styků v přírodě vzniká kombinací neznalosti a fantazie. Příroda je tak interpretována s libovůlí člověku vlastní.

Cizím slovem se tomu říká voluntarismus. Vědec voluntarista je determinován (určen) obecně přijatou informací, že muž je nadřazen ženě a že mužskou přirozeností je sexuální agrese. Takový vědec brzy přinese nezvratné vědecké důkazy, že přirozeným chováním všech zvířecích samců je znásilňovat a podrobovat samice.

Pro svá sexuální chování lidé odjakživa hledali vzory v přírodě. V moderní době je tomu jinak. Teprve v moderní době lidé hledají v přírodě důkazy pro obhájení své vlastní sexuální libovůle. A to je také důvod, proč jim uniká jednostranně silná sexuální přitažlivost zvířecích samic.

Žmoulající nadsamci

U lidí to jsou v hřmotné převaze muži, kdo se u žen neustále domáhá souložení. Přirozené sexuální chování žen je totiž v moderních společnostech tvrdě potlačeno. A tak vše je v rukou mužů. Žel nejčastěji jsou v rukou mužů jejich vlastní penisy.

Dokonce ve velkém panoptiku erotiky, jímž je hustá síť pornografických serverů v Internetu, nacházíme překvapivě mnoho mužů, již při orgasmech vytahují penisy z ženských vagín a úst, berou své penisy ženám z rukou, aby je vlastníma rukama žmoulali a mačkali až k vystříkání.

Jako směšné karikatury opravdového mužství a mužské sexuální přirozenosti lze označit různé baliče, sexuální lovce, dobyvatele ženských srdcí, sběratele dámských kalhotek, obecní obšourníky, pomrdné či klátiče. To vše jsou figury nanejvýš groteskní, konající v hlubokém bezvědomí.

Skuteční samci reagují až na základě iniciace (podnícení) sexuální aktivity samicemi. Samice totiž vykazují ve vzájemném vztahu silnou přitažlivost, jíž jsou samci k samicím přitahováni. Ale rozhodný souhlas či odmítnutí, vyjádří nakonec samice.

Samci mají nachystanou energii, jejíž samovolné spuštění je přirozeně blokováno, jejich nachystanou energii uvedou v pohyb teprve samičí informace. Informace ovládá energii, jako číslo ovládá telefonní spojení či výhra v loterii naše emoce. Obdobně to funguje mezi ženami a muži. Pokud ovšem neměli tu smůlu, že do nich základní informace vložila televize, reklama a voluntaristická věda.

Potíž je v tom, že výklad sexuality zohledňující libovůli, nikoliv vzájemnou interakci dvou odlišně vybavených bytostí, formuluje sexuální přitažlivost jednostranně jako vůni čokolády či opečeného špekáčku, totiž bez duality a polarizace.

Podle takového výkladu ženy přitahují muže naprosto stejně jako muži přitahují ženy. Magnetem je přitahováno železo a železem je přitahován magnet. Hle, rozum zahanbeně odchází a přicházejí iracionální věda, libovůle, egoismus, chtění!

Prosté objetí

Ale s přitažlivostí mezi ženami a muži je tomu naštěstí jinak. Ženy přitahují muže, avšak muži nepřitahují ženy. Ženy a muži se k sobě po staletí přibližují, poněvadž ženy přitahují muže, zatímco muži jsou přitahováni ženami.

Duševní okouzlení může být na obou stranách, nicméně sexuální přitažlivost si musíme představit jako sílu, kterou ovládá informace. Jiná u ženy a jiná u muže. Musíme si ji představit jako vektor, tj. veličinu charakterizovanou nejen velikostí, ale také směrem či smyslem.

Ženská sexuální síla je yin (jin), dostředivá, zachovává odstup, zůstává v klidu, přitahuje muže. Mužská sexuální síla je yang (jang), odstředivá, směřuje k dotyku, snadno se zneklidní, postupuje k ženě.

Poznání této zdánlivé maličkosti, totiž rozdílnosti mezi přitažlivostí ženskou a přiblíživostí mužskou, je nezbytnou podmínkou k pochopení podstaty energetické komunikace mezi ženami a muži. A zároveň je podmínkou k pochopení komunikační erotiky, vybroušené formy lidské intimity, v níž nejde o konzumaci rozkoše, anobrž o dokonale sdílené spolubytí.

Když se totiž žena a muž pouze objímají, jejich těla se těsně dotýkají, ale zůstávají v klidu, oba nic neříkají a vůbec na nic nemyslí, pak v jejich tělech se přesto dějí zázračné věci, jež by se neděly, kdyby se žena a muž nedotýkali. Jejich síly se obnovují, tělesné skříňky regenerují, mysli se projasňují.

Proč tomu tak je? Odpovědí by mohla být stručná zpráva o stavu společnosti.

Svět dnes večer

Současná společnost sestává z izolovaných jedinců, jejichž dotykové potřeby vymizely. Je to společnost patologicky fragmentovaná, vznešeněji vyjádřeno atomizovaná. Živé komunity přestaly existovat a existují jen podmnožiny vzájemně izolovaných jedinců.

Společné vědomí je pro současné lidi neznámým jevem. Když se v jedné místnosti sejde dvacet lidí, kteří se navzájem neznají, nevědí, co se sebou počít. Převaha individuálního vědomí je promyšleně vytvářena prostředky informačního násilí. Vedení společnosti opírá svou autoritu výhradně o konformitu a strach.

Taktilní indexy (míra vzájemného dotýkání) se u mnohých lidí snížily téměř na nulu. Tito lidé se v průběhu čtyřiadvaceti hodin ani jednou nedotknou druhých lidí. Přitom ještě na začátku dvacátého století bylo běžné, že se dva cizí lidé v rozhovoru drželi za ruce. Podle odhadů se lidé v minulých stoletích vzájemně dotýkali několik hodin denně.

Fragmentace a odcizení jdou tak daleko, že současným lidem jsou doteky nepříjemné, a to nejen v prostředí mezi cizími lidmi, ale dokonce doma v rodinách. Nezřídka lze spatřit, že se někteří jedinci štítivě brání dotyku rodinných příslušníků. Ženám jsou často nepříjemné doteky manželů ap.

Sex už není komunikace mezi dvěma světy, ženským a mužským, jeho nejčastější formou je izolovaná mužská masturbace v ženské vagíně. Při takovém „spojení“ k vlastnímu spojení vlastně nedochází.

Existuje bezpočet pohlavních styků, jež se nekonají s láskou, ale nekonají se ani s lhostejností, nýbrž konají se ze záporným citovým vztahem, totiž s odporem a vzájemnou nenávistí v srdcích. Přesně podle sexuologických brožurek, jež radí, že manželský pohlavní styk se má povinně konat ve středu a v sobotu, přičem city musejí stranou.

Dnes, stejně jako v minulosti, se lidé brání bolestným prožitkům, jež jim způsobuje životní nutnost, vyšinutá z přirozeného řádu světa. A stejně jako dříve, také dnes je pro lidi největší obranou iluze svobody.

Nepořádek, nepravidelnost, nedodržený slib, porušení pravidla slušného chování, porušení pravidla silničního provozu, porušení zákona, nevěra, kouření, alkoholismus, narkomanství, jedení škodlivých potravin, sebevražda, to vše jsou kroky, jež poskytují lidem, žijícím v zajetí nutnosti, iluzi svobody

Vladimír Volma